Oficiální stránky zpěvačky: Céline Dion

Célinina nadace: Cystic Fibrosis Canada


"Céline & René" - část 5.

2. února 2016 v 21:30 | Celinka |  "Céline & René"

Po obědě jsme já a moje dcera vyrazily do centra. Nakupování je nakupování, však mě znáte, mí milí fanoušci. Ale tentokrát jsem si nechtěla kupovat nic já pro sebe, ale pro mou dceru. Hlavní věc byla sehnat plesové šaty. Upřímně, nemá jich zase tolik, ale na mou show nebo někam do společnosti ráda kupuje nové. V tomhle je rozhodně po mně.

"Tak o čem jsi potřebovala mluvit?" obchod byl prázdný a prodavačka nás nechala vybírat si, co potřebujeme. Možná to nebyla vhodná chvíle ptát se jí na její trápení, ale za pokus to stálo.

"Bylo by lepší, kdybychom se na to posadily, mami. Co tyhle šaty? Líbí se ti?" vytáhne tmavě-modré šaty dlouhé až na zem s krásným ozdobením kolem pasu a prsou.

"Jsem už netrpělivá, víš, že ti chci pomoct. Zkus si je broučku." Čekám u zatažené kabinky. Víc než na šaty teď myslím na to, co se stalo. Ah bože….

"Ty jsou nádherné, mami. Vezmeme je?" má princezna se v nich projde a je z nich pochopitelně nadšená.

"Ještě bych k tomu potřebovala boty." V tom nás zaslechne prodavačka a okamžitě nás vede k nádherným botám

"Mami, ty jsou spíš tak pro tebe než pro mě, já v tomhle moc chodit neumím." Zašklebí se.

"Tyhle nejsou moc vysoké a rozhodně jsou pro Váš věk, slečno." Ozve se prodavačka s nádhernými krémovými lodičkami.

"A je to od Dolce & Gabbana." Zamrkám a má dcera se zasměje.

"No dobře, dobře, vezmu si je." Platíme a dostanu takový návrh.

"Co kdybychom zašly koupit něco nezdravého a šly si sednout do parku?" No Michelle nevěřila vlastním uším.

"Ty a něco nezdravého? Co já vím, tak miluješ chipsy, ale že bys šla třeba na hamburger nebo…" kývám na ten hamburger. Ano, jsem to já, Céline Dion, ale tak přece si to také můžu dovolit, jako jakýkoliv jiný člověk.

Zašly jsme tedy koupit hamburger a šly do nejbližšího parku. Sem tam prošel někdo se psem nebo nějaký ten pár. My se ale chovaly, jakoby jsme byly obyčejní lidé. A to taky, že jsme, jen ten show-business, no víte.

"Tak už mi to povíš, broučku?" Zakousnu se do hamburgeru, a dost s chutí.

"No, víš mami. Líbí se mi jeden kluk, ale…" Očividně mě to překvapí a jsem z toho nadšená.

"Ale ne, mami. Poslouchej, to není vše. Chápu, že máš radost, ale nech mě prosím mluvit." Vypadá rozrušeně, chytnu ji za ruku a pobídnu ji, ať pokračuje.

"No a bojím se mu to říct, a no víš…" zakucká se. "Je to takové trapné, když mi něco řekne a já odpovím úplně hloupě, a nebo jen tak přikyvuju." Pokračuje. Hladím ji po ruce a přemýšlím nad tím, co mi právě řekla.

"Holčičko moje, to je úplně normální. A neboj, ono se to nějak vyvine. Zkus se nestydět. Pamatuješ, když jsme spolu zpívaly na jednom z mých koncertů? Tolik lidí tam bylo a ty ses i přesto odhodlala. Holčičko moje drahá, jsem tu vždy pro tebe a vždy ti ráda pomohu. Nechci, aby ses trápila. Věř mi, buďto to vyjde, nebo ne. Ale bude to přesně tak, jak to má být." S láskou mě obejme a nechce mě pustit.

"Děkuju, maminko. Mám tě moc ráda." Políbím ji do vlasů a šťastně si povzdechnu.

"Já tebe taky, holčičko."

Procházíme se po parku, povídáme si o tolika věcech, je to opravdu příjemné odpoledne. Pravda, potkaly jsme pár fanoušků, ale tentokrát jsme měly štěstí, že se nestrhla lavina.

"Co kdybychom zašly na dětské hřiště?" Napadne mě. Víte, miluju brouzdat se bosa pískem a u houpaček je vždy písek. Má dcera se rozeběhne, aby byla první na houpačce.

"Dobře, vyhrála jsi." Dobíhám za ní a také se posadím na houpačku. Boty hodíme stranou a zaboříme nohy do písku.

"Taková úleva." Zadívám se na nebe.

"To ano…" přikývne Michelle.

"Chci se tě ještě na něco zeptat, mami." Přizná se a já moc ráda naslouchám.

"Chtěla bych si s tebou zase někdy zazpívat." Po této větě začnu zpívat I drove all night, nevím, proč mě zrovna napadla tato píseň, ale Michelle se přidala, udělaly jsme z toho duet a hlavně pobavily se.

"S tebou je taková legrace, mami." Směje se ještě poté. "Ale já myslela na podiu." Pokračuje.

"No, to by šlo, ale chodíš do školy a nemůžeš vystupovat každý večer." Zamyslím se nad tím. Teoreticky by to šlo, mohla by nahrát píseň.

"Tak dobře, ale chvíli bych s tím počkala, zlatíčko. Vyhlásíme konkurz a nahraješ svou vlastní píseň." Přestane se houpat, otevřu pusu a chvíli se na mě dívá.

"Mami..mami…to myslíš..no..vážně?" Zakoktá.

"Ano, to myslím. Máš nádherný hlas a je škoda toho nevyužít. Všechno to ale spolu a s tatínkem ještě domluvíme. Teď už bychom ale měly jít domů. Budou si dělat starosti, zdržely jsme si zhruba o hodinu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama